Vrchlabí > O městě Vrchlabí > Turistické zajímavosti

Vrchlabí – exkurze po turistických zajímavostech

Zámek

Dominanta města. Stavbu v roce 1546 započal Kryštof Gendorf z Gendorfu. Postaven v renesančním slohu, patří k prvním stavbám svého druhu v Čechách. Stavitel neznámý, vycházel ze schématu italského kastelu (malé pevnosti či tvrze). Nádvoří nahrazeno vstupní halou. Na dostavbě zámku pracoval pravděpodobně Ital Carlo Valmadi. Původně obklopoval stavbu dvanáct metrů široký vodní příkop, přes který se do zámku vstupovalo třemi mosty. Pro návštěvníky volný přístup pouze do vstupní haly, kde je možno vedle intarziemi zdobenými dveřmi spatřit obrazy posledních ulovených krkonošských medvědů (v letech 1665, 1693, 1701 a 1726). Z původního zařízení zbývá nejvzácnější památka – renesanční kachlová kamna v bývalém rytířském, dnes ve velkém zasedacím sále. Dominují zde velikostí i výzdobou, jsou jedním z prvních příkladů využití majoliky v českých zemích. Kachle s biblickými náměty nesou letopočet 1545. Dnes je zámek sídlem městského úřadu.

Zámecký park

Založen spolu s výstavbou zámku, původně okrasná zahrada, která přecházela do volné přírody. Dnešní podoba parku je z druhé poloviny předminulého století. Zahradník Fuchs přeměnil zahradu na přírodní park v romantickém stylu. Zrušil vodní příkop, založil jezírko a rozšířil park do dnešní velikosti (1865). Park je na seznamu nemovitých kulturních památek. Od roku 1964 o něj pečuje Správa KRNAP sídlící na jeho západním okraji. Na konci devadesátých let zahájena rozsáhlá obnova parku do jeho romantické podoby (projekt Jaroslava a Jana Machovcových). Ze zámeckého parku vede dřevěný visutý most k zámecké hrobce.

Zámecká hrobka

Nechala ji vystavět hraběnka Luisa Černínová-Morzinová v letech 1887 až 1890 v novogotickém slohu. Autorem projektu byl Stephan Tragl. Interiér kaple je zdoben krásným novogotickým oltářem s pietou. Hrobka se nachází přímo pod kaplí, roku 1892 do ní byl uložen manžel hraběnky Luisy Heřman, o patnáct let později sama hraběnka. Po druhé světové válce kaple sloužila jako modlitebna československé husitské církve.

Klášter augustiniánů

Založen roku 1705 Maxmiliánem z Morzinů. Barokní architektura s prvky klasicismu, dokončen roku 1725, architekt Rakušan Matyáš Auer. Kostel vysvěcen královéhradeckým biskupem Mauriciem Adolfem Karlem z Pharsalu. Sedm portálových oltářů z let 1725 až 1735. Cenné varhany z roku 1895, firma Rieger z Krnova. Na hlavním oltáři vysokém 19 metrů je ústředním motivem obraz sv. Augustina, kterému je kostel zasvěcen (autorem je pražský malíř Franz Dalliger). Umělecky nejhodnotnější je oltář sv. Kříže na pravé straně presbytáře, pravděpodobně práce Jana Františka Pacáka, pomocníka a žáka Matyáše Bernarda Brauna. Pozoruhodné nástropní malby vytvořili vrchlabští Ignác a Gottfried Tauchmannovi. Vnitřní zařízení kostela tvoří harmonický a jednotný celek. Obytná budova kláštera je sídlem přírodovědné a historické expozice Krkonošského muzea, část ambitu se využívá k hojným výstavám. Kostel slouží zejména jako koncertní sál, který disponuje výbornou akustikou.

Chrám svatého Vavřince

Stojí na místě jednolodního gotického kostela ze 14. století. Autorem projektu je pražský architekt Stephan Tragl, stavby v novogotickém stylu se ujal místní stavitel Eduard Zirm. Původní kostel byl zbořen roku 1886, nový chrám se otevřel o tři roky později. Zasvěcen je sv. Vavřinci. Věž na západní straně je vysoká 60 m. Trojlodní hala je dlouhá 30 a široká 18 m. Na východní straně doplňuje křížový půdorys stavby příčná loď s presbytářem, přístavba sakristie a hraběcí oratoř. Hlavnímu oltáři vévodí socha Boha Otce s anděly a socha Ježíše Krista. Až z vídeňské dílny firmy Geylings pocházejí nádherná barevně malovaná okna. Cennou prací Křížové cesty v trojlodi se představuje firma Stupflesser z tyrolského města St. Ulrich. Varhany bratří Riegrů z roku 1889 s bohatě zdobenou dřevěnou skříní mají dvaadvacet rejstříků a dva manuály. Mezi nejstarší kulturně historické památky města patří předměty, které se do nového chrámu přenesly ze starého gotického kostela. Patří sem zejména oltářní obrazy sv. Anny a sv. Vavřince. Snad nejvzácnějším předmětem je měděná křtitelnice s letopočtem 1566 a nápisem: „Wer glaubt und gatauft ist, wird seelich“ (Kdo věří a pokřtěn jest, bude spasen).

Kostelní věž

Sem byly z původního kostela přeneseny kamenné reliéfy s erby a iniciálami manželského páru Viléma Miřkovského ze Stropčic a Rosiny Bockové z Hermsdorfu z roku 1599. Spatříme zde i náhrobní kameny Benigny Miřkovské, dcery Kryštofa z Gendorfu, a jejího chotě Přibíka Miřkovského ze Stropčic s letopočtem 1577, a dále náhrobní kámen Hanuše Cetrice, manžela mladší Gendorfovy sestry Pauliny, který se původně nacházel na staré tvrzi na Liščím kopci. Zajímavý je reliéf dvou ženských postav z červeného pískovce a náhrobní kámen Hanse Cetrice (1555). Ze starého kostela přemístili do nové věže také pět zvonů, šestý visel samostatně v tzv. sanktusové věžičce. Staré zvony podlehly rekvizici v roce 1942. Až do konce století byl kostel bez zvonů, nyní se honosí třemi novými, které mohly být pořízeny díky veřejné sbírce a sponzorským darům.

Mariánský morový sloup

Stojí nedaleko kostela, jižně od něj. Jeho dnešní podoba až na část postavy Panny Marie je kopií původního sloupu. Ten pocházel z roku 1696, kdy ho nechali postavit majitelé vrchlabského panství Jan Rudolf z Morzinu a jeho paní Eva Konstancie jako za ochranu při morové nákaze. Autorem morového sloupu byl vrchlabský sochař Kristián Puntschuh, kovové doplňky pocházely z dílny místního zámečníka Zikmunda Bandta. Původně stál sloup v blízkosti hlavní ulice. Roku 1896 byl rozebrán a přemístěn na dnešní stanoviště, při tom starý podstavec a sloup nahradily nové prvky. Ze čtyř postav, které sloup obklopovaly (sv. Šebestián, sv. Roch, sv. Rozálie a sv. Jan Nepomuk – světci obdaření mocí chránit před morem), se dochovaly pouze dvě. Sochy Sv. Šebestián a sv. Roch se nacházejí v depozitáři vrchlabského muzea.

Děkanství (fara)

Barokní budova nedaleko kostela pochází z let 1739-1740. V roce 1766 zde během jedné ze svých inspekčních cest údajně na několika otepích slámy přenocoval císař Josef II. Mísa, na které vrchlabské měšťanky nabídly panovníkovi koláče, se dlouho uchovávala jako vzácná památka.

Historické domy č.p. 222, 223, 224

Najdeme je západně od chrámu sv. Vavřince přes hlavní ulici. Jsou příkladem zdařilé rekonstrukce, která proběhla v letech 1976-1981. Patří mezi nejstarší zachované městské stavby, na štítové desce totiž řemeslníci nalezli iniciály WR a letopočet 1623. Jsou příkladem architektury krkonošských a podkrkonošských měst, kdy podloubí na náměstích a hlavních ulicích tvořilo ochranu před rozmary počasí a sloužilo jako místo, kde své zboží nabízeli řemeslníci, kteří v domech žili a pracovali. Domy patří Správě KRNAPu a najdeme v nich hlavní informační středisko, výstavní síň a jednu z expozic muzea.

Stará radnice

Skrývá se pod č.p. 210 asi 100 m jihovýchodně od chrámu sv. Vavřince. Patří mezi nejstarší stavební památky města. Přízemní část je zděná, roubené patro podpírají čtyři pískovcové sloupy s hlavicemi tesanými do jónského tvaru. Zvláštností domu je, že je do ulice obrácen podloubím při podélné straně. Dům sloužil od konce 16. století, kdy jej městská rada i s pozemkem získala od truhláře Hanse Heldena a přestavěla, jako radnice do roku 1737. V současné době se město uchází o získání financí z dotačních titulů na rekonstrukci objektu, který by pak měl sloužit jako regionální turistické informační centrum.

Dům se sedmi štíty

Najdeme ho v centru města na břehu Labe nedaleko nového komplexu budov s hotelem Gendorf. Nejstarší vrchlabský dům se podobá vesnické chalupě přizpůsobené městskému životu. Dlouho patřil rodině ševce Schreiera. Ojedinělá podoba domu je dána snahou o co nejlepší využití všech prostor. Nejzajímavější místností je podkrovní světnice, jejíž bedněné stěny a strop zdobí pestrobarevné malované pásy s rostlinným a geometrickým vzorem. Trámy a veřeje mají připomínat červený kararský mramor. Neznámý tvůrce napodobuje zámeckou místnost. Ze sedmi štítů se jich dodnes zachovalo šest.

První městská lékárna

Vznikla v souvislosti se zánikem klášterní lékárny (1782). Lékárnickou koncesi ve městě získal tehdy Vincenc Seifesieder. Zakoupil dům č.p. 38 (dnes lékárna Devětsil) a přestavěl ho na lékárnu v klasicistním stylu. V roce 1805 koupil vrchlabskou lékárnu Vojtěch Kablík, významný chemik a vynálezce. O rok později se oženil s dcerou vrchlabského papírníka Ettla - Josefinou. Lékárnu pojmenoval „U orla“. V roce 1882 se majitelem lékárny stal Josef Kozlík. Lékárna pod jeho vedením proslula výrobou a prodejem domácích specialit: mastí, kapek a tinktur, jejichž složení i výrobní postup se přísně tajil. Lékárna se také zaměřovala na zvláštní prostředky pro turisty: náplasti na puchýře a kuří oka, univerzální vrchlabský turistický „duch“. Podloubí budovy zaniklo roku 1883, kdy se dům přestavěl a provozní prostory lékárny se zvětšily.

Stará kovárna se zvoničkou v Hořejším Vrchlabí

Spatříme ji kousek za odbočkou směrem na Benecko (pod novým mostem obchvatu). Je chráněnou kulturní památkou a patří mezi nejcennější stavby tradiční krkonošské architektury. Na zděném přízemí je vystavěn roubený dům. Ještě za první republiky se zde kovalo a místní kovář vyráběl a ostřil nástroje a nářadí. Součástí kovárny byl i výčep, ve kterém se místní sedláci občerstvovali bezinkovou kořalkou a buřty. Po smrti posledního kovářského mistra koupila objekt firma Schreiber a opravila ji do původní podoby. Kaplička se zvoničkou naproti je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Ve vnitřním výklenku můžeme spatřit porcelánovou sošku Panny Marie Lourdské.

Starý most

Významná technická památka se nachází nedaleko polikliniky na červené turistické trase mezi centrem města a autobusovým a vlakovým nádražím. Jeho historie sahá k počátkům města, vedla po něm významná cesta od Horní Branné a Valteřic směrem k Lánovu. Současnou podobu dostal v roce 1856. Po stoleté povodni v roce 1897 byla k východnímu okraji mostu přenesena vzácná socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1709, která původně stála u tzv. Jatečního mostu. Po povodních v roce 1997 byl most v havarijním stavu a v roce 2006 se dočkal zasloužené rekonstrukce.

Vysvětlivky:

1. JOSEFINA KABLÍKOVÁ
   Žila v letech 1787 až 1863. Významná botanička, která vynikla jako znalkyně a sběratelka krkonošské květeny. Objevila v Krkonoších mnoho nových druhů rostlin, které často nesly její jméno (např. devětsil Kablíkové, Petasites Kablikianus). Své rozsáhlé sbírky odkázala jičínskému gymnáziu a dalším institucím. Ve Vrchlabí ji často navštěvovali malíři z rodu Mánesů, se kterými ji svazoval příbuzenský vztah. Její jméno nese jedna z vrchlabských ulic. Spolu s manželem je pochována na místním hřbitově. zpět