Marie Kubátová

(8. srpna 1922 - 6. června 2013), spisovatelka

Vyrůstala v intelektuálské rodině v Praze. Matka, Amálie Kutinová byla folkloristka a spisovatelka, autorka dětských knížek. Otec byl nakladatel. Po maturitě v době války složila zkoušky na učitelském ústavu a v roce 1943 složila lékárnickou zkoušku. V témže roce se vdala za Jaroslava Kubáta, který pocházel z Krkonoš. Po znovuotevření vysokých škol pokračovala ve studiu a v roce 1946 byla promována magistrou farmacie. V roce 1952 se s manželem a syny přestěhovala do Vrchlabí, kde byl manžel jmenován správcem lékárny, kromě synů se starala i o rodiče, kteří se za nimi přestěhovali a vypomáhala na malém hospodářství u manželových rodičů na Benecku. Zpočátku, aby nemusela v lékárně sloužit noční služby, využila své učitelské kvalifikace a přijala místo na střední zdravotní škole ve Vrchlabí, kde vyučovala nauku o lécích. V roce 1956 přerušila své zaměstnání a věnovala se rodině. I v této náročné době si však našla čas a energii na sběratelskou, osvětovou a spisovatelskou činnost. Od roku 1970 opět pracovala v lékárně a v roce 1972 složila atestaci z ústavního lékárnictví. V roce 1979 odešla do důchodu a od té doby se plně věnovala literatuře a psaní. 

S krkonošskou lidovou slovesností se Marie Kubátová začala seznamovat u manželových rodičů, kteří byli jejími prvními učiteli života v pro ni dosud neznámém horském prostředí. Tak se  postupně seznamovala s pomalu mizejícím svérázným světem tkalců, perlařů, sklářů, dřevařů, pytláků a pašeráků, umocněným jadrným krkonošským nářečím. K systematickému sběru lidových vyprávění spisovatelku přivedla její matka Amálie Kutinová. V roce 1965 přistoupily k literární úpravě sesbíraných pramenů a vznikl tak cyklus Krkonošský lid, zahrnující folkloristický sběr i dosud nevydané knihy s krkonošskou tématikou. V témže roce však Amálie Kutinová zemřela a cyklus nebyl dokončen. Z úcty k matce se Marie Kubátová rozhodla ve sběratelské činnosti nepokračovat. 

Vedle sbírání lidové slovesnosti se Marie Kubátová věnovala i vlastní tvorbě.  Hrdiny jejích poudaček se stávali obyčejní, většinou ti nejchudší horalé, nechyběly ani postavy pytláků a pašeráků, nezbytně dokreslující krkonošský kolorit. Poudačkami nazvala  tradiční způsob fabulace lidových vypravěčů, neomezila se však jen na mechanické přepisování lidových vyprávěnek, ale používala je jako základní kostru pro své originální pohádky a později využívala již jen základní principy lidového vyprávění a příběhy tvořila téměř volně, vždy však s ohledem na dobové a místní reálie. 

V roce 1956 uveřejnila Marie Kubátová svou první divadelní hru, rovněž na motivy krkonošských poudaček, s názvem Jak přišla basa do nebe. Původně byla napsaná pro ochotnický divadelní spolek Šír ve Vrchlabí, ale nakonec prošla s velkým ohlasem celou řadou profesionálních i ochotnických scén. V roce 1961 vyšla také knižně. I další divadelní hry byly díky humoru a půvabu krkonošských pověstí divácky velmi úspěšné. 

V roce 1963 zahájila Marie Kubátová spolupráci s Čs. televizí. V roce 1974 byla odvysílána řada sedmi Večerníčků na motivy pohádek Marie Kubátové pod názvem Krkonošské pohádky, ke které napsala scénář Božena Šimková. Přestože Marie Kubátová nesouhlasila s celkovým vyzněním jednotlivých postav, které se odchýlilo od jejího autorského rukopisu, Krkonošské pohádky dodnes patří k nejoblíbenějším Večerníčkům. 

Značnou část autorčiny tvorby tvořily pohádky, ať již pohádky na motivy krkonošských vyprávění, nebo ty, jež byly vytvořené autorčinou fantazií. Dalším okruhem se pak stalo ztvárnění současných společenských témat. Její novely, romány a povídky jsou spojeny především s profesí lékárnice nebo s její ženskou rolí dcery, matky a babičky. V posledních letech se věnovala především tvorbě pohádek, ale psala i portréty lidí, kterých si vážila, nebo ji něčím zaujali. Celkem její dílo čítá kolem osmdesáti titulů. 

Velkou pozornost si získávala i svým vypravěčským uměním na besedách a dalších kulturních pořadech. 

Čestné občanství města bylo Marii Kubátové uděleno za celoživotní literární a uměleckou činnost, kterou se významnou měrou zasloužila o propagaci města Vrchlabí, rozhodnutím zastupitelstva města dne 28.8.2002 u příležitosti jejích 80. narozenin.