Miloš Gerstner

(22. února 1915 - 30. června 2006), pedagog, etnograf, spisovatel

Vyrůstal u prarodičů na Benecku. V roce 1934 maturoval na učitelském ústavu v Hradci Králové, poté zařizoval českou menšinovou školu Matice školské v Brodě nad Tichou u Mariánských Lázní, kde působil 3 roky. Za války učil v Bližkovicích u Znojma, odkud jej ke konci roku 1944 okupační správa „totálně nasadila“ na obnovu chemičky v Pardubicích.

1945 se vrátil jako učitel do rodného Vrchlabí. Zde začala i jeho tvorba vlastivědná, národopisná, historická i literární a dramatická. 1947–1949 zde na pokračování publikoval beletristicky pojaté Obrázky z dějin Vrchlabí, v nichž vylíčil podrobně historii města do konce války třicetileté a počátku protireformace. 

Miloš Gerstner od mládí obdivoval a miloval ochotnické divadlo. Zažil a později také vylíčil jeho rozkvět na skromných, často jen improvizovaných jevištích v českých vsích západních Krkonoš před 2. světovou válkou a sám také „na prkna, která znamenají svět“ několikrát vstoupil. V únoru 1959 jeho dramatickou prvotinu - pohádku v krkonošském nářečí Ďábelské klíče uvedli v premiéře nejprve vrchlabští ochotníci, o rok později ji nastudovalo profesionální divadlo v Hradci Králové a uvedlo ji v mnoha reprízách. Další hry následovaly. 

Na sovětskou okupaci zareagoval v září roku 1968 básní Píseň o střele, která dvakrát zabila, otištěnou v trutnovské Krkonošské pravdě. Stala se hlavním argumentem pro Gerstnerovo vyloučení z KSČ, mohl sice nadále učit, ale pouze na škole při Domově se zvýšenou výchovnou péčí ve Vrchlabí.  Zhruba od poloviny roku 1975 mu bylo zakázáno publikovat v tisku. Publikoval sice nadále např. v deníku Lidová demokracie, avšak pod pseudonymem M. Martin. S dosažením důchodového věku byl donucen ze školství odejít a přijal místo vrátného a hlídače. 

Teprve v roce 1980 mohl nastoupit v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí jako odborný pracovník. Pilně vyjížděl do „terénu“ za pamětníky a zaznamenával jejich osudy a vyprávění. Napsal desítky studií s národopisnou, folklorní, jazykovědnou, historickou a literárně historickou tematikou, až do vysokého věku pokračoval i v tvorbě literární a literárně dramatické. 

Čestné občanství mu bylo uděleno u příležitosti jeho 85. narozenin dne 24.5.2000.